Francouské Kabarety


Francie jako kolébka módy, luxusních parfémů a kosmetiky, exkluzivních vín… ale také kabaretu!

Text
Právě v Paříži, na Montmartru, vznikl roku 1881 historicky první kabaret s názvem Chat Noir (Černá kočka). Založil ho ve svém hostinci podnikatel Rodolphe Salis společně s Emilem Godeauem – zakladatelem tzv. Klubu hydropatů (sdružení básníků, písničkářů a dalších umělců). Členové Klubu hydropatů se scházeli v jistém hostinci blízko Panthéonu již od roku 1878, psali poezii, která byla protiváhou oficiální literatury, recitovali, zpívali, vyjadřovali se k politickému dění, bouřlivě debatovali, tvořili, jedli, pili a veselili se. Roku 1881 se však Hydropati rozpadli a část členů přešla s Emilem Godeauem do nově založeného podniku Chat Noir.

loading...

Proč vznikl kabaret právě ve Francii? Francie byla již od středověku plná různých hospod a vináren, v nichž se scházeli básníci a umělci a které se nazývaly le cabaret litteraire. V té době měly však ještě pramálo společného s kabaretem v pravém slova smyslu. Nehledě na to, že podobné podniky se vyskytovaly ve všech větších evropských městech, ve Francii jich však bylo jednoznačně nejvíc. Každý umělec chodil do té „své“ hospody, jako např. Villon a Rabelais do pařížské Pomme de Pin (Borová šiška) nebo Racine do kabaretu le Mauron Blanc (U Drchničky).

V 17. a 18. století byly pro Francii zase typické tzv. les Caveaux (Sklípky) – uzavřené společnosti umělců, kteří se několikrát do měsíce pravidelně scházeli, tvořili, často také vydávali vlastní publikace, v krčmách jako např. le Caveau moderne (Moderní sklípek) či le Rocher de Cancale (U Cancalské skály).

Sklípky však měly své dveře pevně uzavřené a stát se členem takové společnosti nebylo vůbec jednoduché. V návaznosti na tuto skutečnostzačaly vznikat tzv. goguette, do kterých mohl vstoupit každý, vystupovat tam směli i jiní než profesionální autoři, často se tam tedy scházeli spíše lidoví písničkáři. Mezi nejslavnější patřily např. Les Bergers de Syracuse (Pastýři ze Syrakus), Les Infernaux (Pekelníci) nebo La Lice chansonière (Písničkářské kolbiště). Kvalita programů v těchto podnicích však velmi rychle klesala, až nakonec program zmizel úplně a zůstala jen obyčejná nálevna piva a vína.

V 19. století bylo možné navštívit také třeba tančírnu Moulin de la Gallette (Mlýn u koláčku) nebo si jít poslechnout šansony do tzv. cafés-concerts (nazývaných také caf’conc‘) – kavárny s miniaturním pódiem, na němž se bez zvláštní dramaturgie střídali zpěváci a zpěvačky a většinou předváděli vlastní písně a texty.

V goguette ani v cafés-concerts však nehledejme ty pravé kabaretní kořeny. Ty nacházíme hlavně ve skupinkách a společnostech, které znovu začali zakládat literáti a umělci v 60. a 70. letech 19. století – kde jinde než v kavárnách Latinské čtvrti. Tak například Les Vilains Bons-hommes (Oškliví strejcové), později Les Zutistes (Zutisté), byla skupina okolo Paula Verlaina, Les Buveurs d’eau (Pijáci vody) zase okolo Charlese Baudelaira. Nejtypičtější uměleckou skupinu francouzské bohémy však nacházíme v již zmíněném Klubu hydropatů (Les Hydropathes – tj. lidé, kteří mají hrůzu z vody), jejíž členové se později přestěhovali právě do prvního kabaretu Chat Noir.

„Večery obvykle zahajoval Goudeau, později tuto funkci přejal Salis a z úvodních slov vytvořil osobitý útvar plný ironie, sarkasmu a útoků na adresu publika; říkal mu „kázání urozeného kabaretiéra“… A po tomto podivném přivítání začal program. Verše se v něm střídaly s písněmi, monology s aforismy a výsměšnými poznámkami určenými přítomným. Vyřizovaly se účty s literárními nepřáteli, hlásaly se nejpodivnější literární a umělecké teorie. Sál se otřásal smíchem, výbuchy bezprostředních reakcí a všemu vévodil obrovitý Salis, který celý večer roznášel pivo a párky a s nehybnou tváří pronášel své obávané drsné žerty. V Chat Noir debutoval nebo působil nejeden básník a písničkář, který později proslaví francouzské kabaretiérské umění.“ Pokorný, J., aj., Kniha o kabaretu

Sláva kabaretu Chat Noir odstartovala kabaretní „boom“ – na konci 19. století je Montmartre plný podobných podniků: le Mirliton (Píšťalka), l’Auberge du Clou (Hospoda U Hřebu) či le Chien Noir (Černý pes).

Postupem času se však i z těch nejintelektuálnějších kabaretů stávají místa častěji pokleslé zábavy, která bychom mohli nazvat spíše music-hallem. Některé kabarety se však stále snaží navrátit k původní funkci, jako se to podařilo např. v kabaretech le Lapin Agile (Čiperný králík) nebo Quat’z’arts (Kabaret čtyř umění).

Z mnoha důležitých osobnosti francouzského kabaretu zmiňme alespoň několik jmen: básník a šansoniér Jules Jouy, kabaretiér a majitel kabaretu le Mirliton Aristide Bruant, jeden z nejdůležitějších autorů Chat Noir Alfonse Allais či slavná zpěvačka i herečka Yvette Guilbertová.

Francouzským kabaretem se kolem roku 1900 nechávají inspirovat především umělci v německy mluvících zemích. V Berlíně vzniká Buntes Theater (Pestré divadlo) – Überbrettl (podtitul je vymyšleným novotvarem: brettl – označení pro lehkou, pestrou zábavu; über = nad; důraz na vyšší kvalitu lidové zábavy), které založil Ernst von Wolzogen, nebo Schall und Rauch (z faustovského „zvuk a dým“) Maxe Reinhardta. V Mnichově kabaret Elf Scharfrichter (Jedenáct katů) s hlavní hereckou, pěveckou i autorskou hvězdou Frankem Wedekindem, dále kabaret Simplicissimus Kathi Kobusové, Ericha Mühsama a Joachima Ringelnatze, ve Vídni kabaret Simpl Carla Farkase a Fritze Grünbauma, ve Švýcarsku Pfeffermühle (Mlýnek na pepř) Eriky Mannové… Kabarety vznikají však i mimo Francii a německy mluvící země – i města jako Budapešť, Krakov či Varšava si vybudovala jistou kabaretní tradici.

Video Moulin Rouge
Moulin Rouge (česky Červený mlýn) je francouzský kabaret, který se nachází ve čtvrti Pigalle, na Boulevardu de Clichy na úpatí Montmartru v Paříži. Kabaret byl založen v roce 1889. Za dobu jeho existence zde vystupovalo mnoho umělců, jako např. La Goulue, Josephine Baker, Frank Sinatra, Jean Gabin, Yvette Guilbert, Jane Avril, Mistinguett, Joseph Pujol, Édith Piaf, Ella Fitzgerald, La Toya Jackson aj. O tomto kabaretu bylo také natočeno několik celovečerních filmů, filmových dokumentů a objevil se i v literárních dílech. S tímto kabaretem je spojen tanec kankán, jehož tanečnice zachytil častý návštěvník podniku malíř Henri de Toulouse-Lautrec.

Video Crazy Horse
Crazy Horse je nefalšovaný pařížský stylový kabaret, který oslavuje ženské tělo! Proto uvidíte téměř nahá těla a mnoho smyslných tanců.
Směs videí z kabaretů

 

Pro všechny zájemce o lístky do kabaretů a na nejrůznější atrakce a okružní jízdy po Paříži. Zde si můžete zakoupit lístky např. do Moulin Rouge, Lido de Paris, nebo vyzkoušejte třeba večeři na Eiffelově věži, prohlídku Louvru s průvodcem, večeři při plavbě po řece Seině nebo návštěvu zámku Versailles. Možností je nespočetně mnoho, ale jednu věc mají společnou – lístky na ně si můžete zakoupit zde, kde si můžete lístky na vše co Paříž nabízí zakoupit z pohodlí vašeho domova.

Sdílet s přáteli ->Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on VKPin on PinterestEmail this to someone