Kalifornská zlatá horečka


Devatenácté století přineslo hned několik zlatých horeček, což není nějaká hnusná choroba, ale fakt, že se někde najde zlato a spousta lidí se najednou zblázní a houfně migruje v ona místa, aby byla o nějaký ten valoun, kamínek, nebo alespoň o špetku zlatého prachu bohatější.

loading...

Několik zlatých zrnek se našlo i v čtyřiadvacátý lednový den roku 1849 uprostřed kalifornských divokých hor v Sierra Nevada, poblíž pily Johna Suttera, která zároveň sloužila i jako obchodní stanice trapperů  a zálesáků kteří zde obchodovali s indiány kmene Tacoma. Později na tomto místě vyrostlo město Sacramento.

Propellerads

Ale nepředbíhejme. Po nálezu zlata Suttler okamžitě přikázal, aby se o nálezu pomlčelo. Jednak si pochopitelně chtěl na čerstvě nalezených ložiscích zlata narejžovat sám a jednak neměl moc velký zájem na tom, aby vlna zlatokopů s sebou přitáhla s sebou přílišnou konkurenci. Jenže to by lidi nesměli chlastat. Suttlerův správce se totiž v místním baru ožral tak mocně, že všechno vyžvanil.

A jeho slova o hroudách zlata (čím víc chlastu, tím větší hrouda) samozřejmě padla na úrodnou půdu, zpráva se začala šířit rychlostí emidemie a tudíž netrvalo dlouho a kalifornie zažila hromadné nájezdy dobrodruhů, zlatokopů, zoufalců, desperátů i zlatokopek. Samozřejmě převážně v tom pojetí, v jakém je známe i dnes, tedy dam (odvozeno od sova DÁ Mi), jež neměly problém pro nějaké to zlaté zrnko roztáhnout nohy do tvaru indiánského luku, pokouřit dýmku míru, stejně jako si zadrandit na koníčkovi. Dorazila i pařížská barová tanečnice Lola Montésová (původem Španělka) která byla tajnou milenkou Německého císaře. Asi jí císař málo sponzoroval.

A tak došlo přesně k tomu, čeho se starý Sutter obával. V kaliforných horách začalo být najednou rušno. Hodně rušno. V přístavu San Francisca, které se tedy ještě španělsky jmenovalo Yerba Bueno se najednou tlačilo tisíce lodí, plachetnic a parolodí z celého světa a cestu do hor lemoval nejeden bordel a saloon, které vyrůstaly jako houby po dešti. Stejně tak se i objevovali četné obchody prodávající poutníkům za zlatem vše co potřebovali. Od nutného vybavení, přes zbraně, až po oblečení.

Právě zde zahájil svou kariéru jistý Lewi Strauss, rodák ze Švýcarska, který se stal vynálezcem riflového oblečení zvaného jeans, jež se stalo velmi oblíbeným pracovním zlatokopeckým mundůrem. Jedny z prvních džínů si tak i dost možná koupil Jean Nadaur, blízký přítel spisovatele Julese Verna, kterého rovněž jako mnohé zlatá horečka zcela zachvátila.
Přílišná migrace lidí ze všech koutů světa (zpráva o zlaté horečce pronikla až do Číny) si vyžádala sravbu nových osad a městeček, z nichž nejznámější se postupem času stalo zmíněné Sacramento. A právě tyto městečka a osady se staly mnohdy zákeřnými pastmi v nichž zarostlí, udření zlatokopové propíjely a v karbanu, či kostkách, prohrávali plody své práce, což samozřejmě přitáhlo nejednoho parchanta, či desperáta s potřebou vydobýt si střelbou do lidí respekt, mediální popularitu a zisk. Proti nim se pak začínaly formovat skupiny tzv. domoobrany, které se však v mnohém případě rekrutovali z řad podobných grázlů, kteří mnohdy páchali podobné zločiny. A ty pak senzacechtivý tisk, průkopník dnešního bulváru vyřvával do světa a dělal z nich tak legendy, Mnohdy velmi zromantizované legendy. Nejednou platilo, že čím větší parchant, tím větší osobnost. Že by předobraz současné mediální scény?

loading...

Na své si přišly i prostitutky, které díky svým vnadám mnohdy dokázaly z chlapů za jednu noc vytáhnout všechno zlato, které za týdny a měsíce namáhavé dřiny vykopali a vyrýžovali v okolních horách. Ano, tehdejší „zlatokopky“ průkopnice se s tím nemazaly stejně jako ty současné. Nejeden, až do morku kostí vysátý chudák si pak prohnal hlavu kulkou. Nezřídka se pak stalo, že sousední zlatokopové pak zrekvírovali vše, co po něm zbylo. Včetně šatů.
Kalifornská zlatá horečka znamenala zároveň konec původních kalifornských indiánů. Zlatokopové sice s nimi na počátku obchodovali, ale se stále uvolňující se morálkou, kterou ovládala jen a jen vidina zlata začínali znásilňovat indiánské dívky a ženy, či střílet jejich muže. Kmeny odpovídaly na násilí násilím a tak masakrovali zlatokopecké tábory,osady a městečka, což nakonec vedlo z zásahu armády, která tak na popud vlády (navíc se slušnou záminkou omlouvající masakry) zahájila proti původním obyvatelům krutou vyhlazovací válku. S úspěchem. Zbytky indiánů se pak stali, podobně jako migrující Číňani novodobými otroky ve zlatých dolech. Ano, i jejich vidina úspěchu se v drtivé většině případů smrskla v opovržení okolí na základě rasistických předsudků a otrockou práci.

Přinesla tedy kalifornská zlatá horečka, která skončila po šesti letech roku 1855, nějaký významný pokrok? Dalo by se říci, že ne, nebo spíše téměř nuový. Těch, kteří na ní opravdu zbohatli bylo velice málo. Spíše jen nastavilo lidem zrcadlo odrážející obraz pokřivené společnosti fungující na principu mamonu. A jak jste asi z předchozích řádků pochopili, moc hezký obraz to není.

 

Sdílejte s přáteli -> Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on VKPin on Pinterest