Pálení čarodějnic


Pálení čarodějnic (také Noc čarodějnic, Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května.
Jde o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní jarní svátek, rozšířený o tomto datu zejména v Evropě. Tuto noc se lidé scházeli a scházejí u zapálených ohňů, z pozemků vyčištěných pro příští obdělávání pálí staré klestí, a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.

loading...

Tyto lidové zvyky vycházejí z různých svátků pohanských, církevních a s nimi souvisejících pověr.

Propellerads

Pohanský slovanský svátek vyhánění Smrtky (Morany), jež má připadat na Smrtnou neděli před velikonocemi, nebo na masopustní slavnost, se v posledních desetiletích také spojuje s pálením čarodějnic. Hadrová smrtka vycpaná slámou jako panák na kůlu se nosí v průvodu a nakonec vhodí do řeky nebo spálí v ohni.
Svátek svaté Valburgy (710-779), anglické misionářky a abatyše benediktinského kláštera připadá na 1. květen, v katolické kalendáři se vždy slaví vigilie, tj. předvečer a noční bdění každého svátku. Valburga platí za selskou patronku dobré úrody, proti hromu a blesku, ale také plodnosti a šestinedělek. Pálení ohně je v tomto smyslu pozitivním očistným rituálem. Lidové pověry s ním od středověku spojovaly také rej čarodejnic, který pod označením Valpuržina noc literárně zaznamenal například Johann Wolfgang Goethe v dramatu Faust.
Svátek svatých apoštolů Filipa a Jakuba, připadá rovněž na 1. května, a byl tudíž pro křesťany krycím datem lidového kultu.
V kalendářním pořadí druhý z osmi satanských svátků v roce[1]. Na tuto noc připadal největší sabat Satanských kultů.
Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice na prokletém místě (například na popravišti) slétají na čarodějnický sabat. Tato noc byla jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti.

Čarodějnice na hranici
Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. V Německu se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat do Brockenu.

Stejný či podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Dánsko, Finsko, Polsko, Rusko, Rumunsko, Německo, Litva). Různé země označují tento svátek různými jmény.

Sdílejte s přáteli -> Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on VKPin on Pinterest